Список форумов Военная музыка

Военная музыка

Форум любителей военной музыки
 
 FAQFAQ   ПоискПоиск   ПользователиПользователи   ГруппыГруппы   РегистрацияРегистрация 
 ПрофильПрофиль   Войти и проверить личные сообщенияВойти и проверить личные сообщения   ВходВход 

НАШ БАННЕР Partita.Ru — ноты для духового оркестра НАШ БАННЕР Partita.Ru — ноты для духового оркестра
Hudba nemecke branne moci (Vaclav Srail) [Дис]

 
Начать новую тему   Ответить на тему    Список форумов Военная музыка -> История немецкой и австрийской военной музыки
Предыдущая тема :: Следующая тема  
Автор Сообщение
Tretyak


   

Зарегистрирован: 23.02.2013
Сообщения: 155
Откуда: г. Октябрьский, РБ

СообщениеДобавлено: Вс Мар 09, 2014 7:54 pm    Заголовок сообщения: Hudba nemecke branne moci (Vaclav Srail) [Дис] Ответить с цитатой

На этот раз дипломная работа (на степень бакалавра) "Оркестры вооружённых сил Германии и их репертуар. 1933-1945 гг."



Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Historický ústav

Hudba německé branné moci
a její repertoár

1933 -1945
(bakalářská diplomová práce)
Václav Šrail

Vedoucí práce: Brno 2006
doc. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D.


Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny

Václav Šrail


OBSAH:

I. ÚVOD 6
1. Krátce k pramenům a literatuře 6
2. Poznámka k terminologii a malý slovníček pojmů 7
II. STRUČNÝ PŘEHLED VOJENSKÉ HUDBY PŘED ROKEM 1933 8
III. TŘETÍ ŘÍŠE 10
1. Výcvik hudebníků 11
2. Krátce k hudebním nástrojům, uniformám & insigniím, hodnostem 12
2.1. Nástroje 12
2.2. Uniformy a insignie 12
2.3. Hodnosti 13
3. Heeresmusik (hudba pozemní armády) 14
3.1. Infanteriemusik (hudba pěchotní) 15
3.2. Jägermusik (hudba lehké pěchoty) 15
3.3. Kavalleriemusik (hudba jezdecká) 15
3.4. Panzermusik (hudba tanková) 15
3.5. Feldmusik des Heeres (polní hudba pozemní armády) 15
4. Luftwaffenmusik (hudba letectva) 16
5. Marinemusik (hudba námořnictva) 17
6. Produkce vojenské hudby 19
6.1. Přehlídky 19
6.2. Politické akce 19
6.3. Koncerty pro veřejnost 20
6.4. Wunschkonzert für die Wehrmacht 20
6.5. Válka 21
7. Repertoár 22
7.1. Heer 22
7.2. Luftwaffe 28
7.3. Kriegsmarine 30
IV. KRÁTCE K VÝVOJI PO ROCE 1945 31
1.DDR 31
2.BRD 32
V. ZÁVĚR 33
PRAMENY A LITERATURA 34


OBRAZOVÉ MATERIÁLY 39

1. PŘED ROKEM 1933 (Obr.01-05) 39
2. TŘETÍ ŘÍŠE 41
Výcvik hudebníků (Obr.06-12) 41
Nástroje, uniformy,insignie (Obr.13-29) 44
Heeresmusik (Obr.30-43) 46 Luftwaffenmusik (Obr.44-47) 55
Marinemusik (Obr.48-50) 56
Dobové materiály (Obr.51-56) 57
3. PO ROCE 1945 (Obr.57,5Cool 59


AUDIO PŘÍLOHA 60

CD1: Infanteriemusik - Märsche, Soldatenlieder
Vaterländische Lieder
Soldatenlieder – Feldzüge des 2. Weltkrieg
CD2: Jägermusik, Kavalleriemusik, Panzermusik
Luftwaffenmusik
Marinemusik









I. ÚVOD

Téma německé vojenské hudby nebylo u nás ještě nikdy zpracováno, čemuž se není co divit. Nepochybně totiž oslovuje jen minimum lidí, povětšinou z okruhu zájemců o vojenskou historii. Tito se jí však až na výjimky nezabývají nijak soustavně. I já jsem tak začínal a teprve později jsem se do této problematiky ponořil poněkud hlouběji. V centru mého zájmu byla především samotná hudba, tedy sbírání nahrávek a následně shromažďování informací o jejich skladatelích, interpretech apod. Časem jsem získával více materiálů i literatury a podařilo se mi získat obecnější přehled o fungování vojenské hudby v kontextu Třetí říše. V současnosti se můj zájem postupně přesouvá i k dalším tématům dějin dvacátého století (mj. i k české vojenské hudbě první republiky) a proto jsem se rozhodl své dosavadní poznatky o hudbě německé branné moci zpracovat písemně. Po různých potížích jsem rezignoval na původní záměr podat komplexní obraz dané problematiky a zaměřil se na jednotlivé „kapitoly vojenské hudby 1933 – 1945“. I tak se ale snažím veškeré popisované skutečnosti zasadit do dobového kontextu a přes zachycení mnoha izolovaných detailů podat aspoň rámcový přehled o celku. Věřím, že i navzdory všem nedostatkům bude má práce přínosem, tím spíše, že je první svého druhu v českém jazyce.


1. Krátce k pramenům a literatuře

Zdroje informací, ze kterých jsem čerpal, je možno rozdělit na několik okruhů:
a) přímé prameny – jde o předměty pocházející z let 1933 až 1945, a sice brožury a knihy (obojí jsem uvedl i jako literaturu v bodě d), zpěvníky, propagační pohlednice, fotografie apod. Většinu z nich mám v osobním vlastnictví, některé jsem pak měl zapůjčené od jiných sběratelů či prodejců vojenských starožitností.
b) zprostředkované prameny – zde se jedná o zvukové záznamy na CD, pořízené digitalizací původních nahrávek na šelakových gramofonových deskách. I obal původních desek je někdy reprodukován v bookletech CD a slouží tak jako zdroj dalších informací.
c) periodika – díky panu Bohumilu Peškovi, našemu největšímu znalci dějin vojenských hudeb a členu DGfMM, jsem měl možnost nahlédnout do odborných časopisů této společnosti a poznatky z řady článků využít ve své práci.
d) literatura – třebaže o daném tématu neexistuje velké množství knih, většinu z nich se mi během let podařilo získat a informacemi z nich doplnit své vědomosti. Zvláštní místo v použité literatuře pak zaujímá kniha Military Music and Bandsmen of Adolf Hitler’s Third Reich britského autora Briana Mathewse. Obsahuje totiž velké množství dobových fotografií, citací a faksimile dokumentů, takže je možné ji zařadit částečně i do kategorie b).


2. Poznámka k terminologii a slovníček pojmů

Je poměrně komplikované psát o vojenské hudbě a používat přitom jednoznačné pojmy. Samotný termín „Militärmusik“ totiž má mít významů několik: buď označuje konkrétní druh hudebního žánru (stejně jako vážná hudba, swing, rock, country apod.), dále může znamenat přímo vojenský orchestr a do třetice existuje význam komplexní, spojující oba předchozí a popisující celý fenomén (k němuž zákonitě patří jak orchestry, jejich členové, nástroje apod., tak i samotná hudební forma, kterou produkují).
Pokud tedy používám v textu slovo „hudba“ (příp. poněkud nadbytečně „vojenská hudba“), činím tak pokud možno v onom třetí významu. Postižení prvního (tj. hudby jako žánru) se věnuji v kapitolách o repertoáru a v druhém (tj. hudba jako těleso) používám pokud možno termín „orchestr“, případně německý vojenský ekvivalent Musikkorps.

Připojený malý slovníček se týká pouze hlavních pojmů, které se v práci opakují vícekrát (všechny německé termíny jsou v textu uvedeny kurzívou):

Battailonsmusik – praporní hudba, podtyp hudby pěchotní fungující u orchestrů samostatných praporů
Feldmusik – polní hudba, samostatný typ hudby nezávislý na standartních orchestrech, pouze s příčnými flétnami, signálními trubkami a malými bubny
Lied – píseň, vedle instrumentálního pochodu druhý důležitý typ hudebního díla vojenské hudby, především jeho podtyp Soldatenlied (viz níže)
Marsch – pochod, hlavní druh hudebního díla hraný vojenskými orchestry
Musikkorps – doslova hudební sbor, oficiální označení pro všechny orchestry německé branné moci (s vyjímkou hudby jezdectva)
Musikmeister – kapelník, velitel a dirigent orchestru, hodnost odpovídající poručíkovi, existovaly i vyšší stupně (Obermusikmeister, Stabsmusikmeister)
(Ober)musikinspizient – (vrchní) hudební inspektor, velitel celé hudby (příp. její části) v dané složce branné moci, hodnost odpovídající majorovi resp. podplukovníkovi
Regimentsmusik – plikovní hudba, podtyp hudby pěchotní a základní typ orchestrů celé branné moci
Schwalbennester – vlaštovčí hnízda, typický rozlišovací prvek na uniformách vojenských hudebníků
Soldatenlieder, Marschlieder – písně vojáků, pochodové písně, zásadní druh hudebního díla vojenské hudby ve Třetí říši
Spiellmanszug/Spiellmannstrupp – tělesa hudebníků (zvaných Spielmänner) hrajících Feldspiel
Trompeterkorps – označení pro orchestr jezdecké hudby



II. STRUČNÝ PŘEHLED VOJENSKÉ HUDBY PŘED ROKEM 1933

Německá vojenská hudba má dlouhou tradici již od konce středověku. Tehdy existovaly zárodky budoucích pěchotních orchestrů, a sice skupinky muzikantů hrajících na píšťaly a malé bubny a doprovázející žoldnéřské armády (tento druh hudby se nazýval Feldspiel a jeho interpreti Spielleute). Stejně tak tehdejší jízdní trubači a bubeníci položili základy pozdější hudby jezdectva.
Co do významu však na prvním místě vždy stojí pěchota a tím i její hudba. Na přelomu 16. a 17. století se mezi nástroje Spielleute dostává i trubka a třicetiletá válka pak přináší výstrojní prvek, který se stává tradičním rozlišovacím znakem vojenských hudebníků – tzv. Schwalbennester (vlaštovčí hnízda). Ke konci 17. století se do čela politického i vojenského vývoje německých zemí dostává Prusko a začíná postupná institucionalizace vojenské hudby. Za Friedricha II. má již každý pěší pluk svou Regimentsmusik o síle 16ti mužů a vlastní pochod. Postupně se objevují nové nástroje jako hoboje a flétny. Ještě důležitější je však postupné rozšíření tureckých (tzv. janičárských) nástrojů, s nimiž se evropská vojska dostávala již dlouho do kontaktu. Šlo zejména o velké bubny, tympány, šalmajové fujary, cimbálové lyry, předchůdce klarinetů a v neposlední řadě též Schellenbaum (doslova „zvonivý strom“), díky nimž mizí původní komorní charakter plukovních hudeb a začíná se formovat podoba novodobého dechového orchestru.
Za napoleonských válek i v následujících desetiletích vzniká řada vlasteneckých písní, které se stávají vedle klasických pochodů neoficiální součástí repertoáru. Z podnětu krále Friedricha Wilhelma III. je roku 1813 rozšířena tradiční večerní ceremonie Zapfenstreich (čepobití, večerka) později Der Grosse Zapfenstreich a o čtyři roky později je z rozkazu stejného panovníka založena Armeemarschsammlung (sbírka armádních pochodů). Ve třicátých letech 19. století se pro vojenské orchestry začíná používat oficiální označení Musikkorps (doslova „hudební sbor“), standardní počet členů pěchotních hudeb se zvyšuje na 36 (posléze ještě více) a přibývají nové nástroje jako pozouny, klarinety a tuby. Od roku 1838 do vzniku jednotného Německa pak vojenská hudba prochází reformami a zaznamenává rozmach za působení Wilhelma Wieprechta, považovaného i dnes za otce její moderní podoby.
Se sjednocením Německa rozmach pokračuje (počátkem 80. let vzniká například další složka vojenské hudby – Marinemusik, hudba námořnictva) a vrcholu je dosaženo před 1. světovou válkou. V repertoáru se vedle klasických pochodů a vlasteneckých písní již delší dobu běžně objevují i tradiční Soldatenlieder (písně vojáků, viz dále), u jednotek začínají vznikat oficiální pěvecké sbory. Roku 1914 pak existovalo kolem 560 vojenských orchestrů, z toho téměř polovina pěchotních. V následující válce splnila vojenská hudba bezezbytku svou úlohu – doprovázela muže do zákopů, pořádala koncerty za frontou a i doma byla důležitým faktorem podpory morálky. Více než tisíc jejích členů zaplatilo svou službu životem. Po porážce a následných restrikcích armády v intencích Versailleské smlouvy byla omezena i hudba na cca 160 orchestrů, leckdy i s nižším počtem členů. Další rány přinesla hospodářská krize vypuknuvší roku 1929. Není proto divu, že nástup NSDAP a následný bouřlivý rozvoj ozbrojených sil přivítala s nadšením i většina vojenských hudebníků. Snad nikdo tehdy netušil, co všechny čeká o několik let později.



III. TŘETÍ ŘÍŠE

Hned po 30. lednu 1933 počal význam a využití vojenské hudby opět stoupat, avšak doslova „boom“ nastal o dva roky později v souvislosti se zavedením všeobecné branné povinnosti, vznikem vojenského letectva a s tím související reorganizací ozbrojených sil. Ty se nyní skládaly ze tří samostatných složek – Heer (pozemní armády), Krigsmarine (námořnictva) a zmíněné nové Luftwaffe (letectva) – podřízených ministerstvu války, od roku 1938 pak OKW. Každá z nich měla vlastní hudbu, podléhající nově zřízeným Musikinspizientstelle (hudebním inspekcím).
Následující kapitoly bylo možno členit dvojím způsobem: buď striktně podle složek branné moci nebo podle popisovaných oblastí (výcvik, organizace, nástroje, insignie, repertoár apod.). V obou případech by ovšem bylo nevyhnutelně nutné se místy opakovat, proto jsem zvolil kombinaci obou přístupů a před i po rozboru specifik všech tří složek zařadil společné aspekty.
1. Výcvik hudebníků

Snaha vybudovat kvalitní hudbu vedla k poměrně jasným a přísným kriteriím pro výběr jejích nových členů. Přijímáni byli pouze profesionální či amatérští hudebníci (ať dobrovolníci z řad civilistů či přihlásivší se odvedenci), mladí vycvičení hudebníci z mládežnické organizace Hitlerjugend a také amatéři z řad již sloužících vojáků, kteří projevili zájem o profesionální dráhu. O přijetí rozhodoval vždy velitel – Musikmeister – orchestru, do kterého se nováček hlásil. Všichni nově příchozí civilisté museli navíc podstoupit nejprve standardní vojenský výcvik v délce 6 až 12 týdnů, teprve pak začínala vlastní služba u hudby. Běžný mírový den vypadal obvykle takto: dopoledne zkoušel celý orchestr pohromadě, odpoledne následoval individuální výcvik a den byl završen malým večerním koncertem. V neděli se pak většinou konal velký koncert (ve větším městě – regionálním centru) při nějaké společenské či politické příležitosti.
S pokračujícím rozšiřováním branné moci logicky rostl i počet jejích orchestrů a potřeba jejích nových členů. Aby byla zachována úroveň a zajištěn přísun kvalitních členů, v každé složce branné moci byla zřízena k tomuto účelu hudební škola. Maximální věk uchazeče musel být 25 let, studium bylo tříleté a kromě hry na svůj hlavní nástroj se každý voják – student učil též na druhý, symfonický. Vedle hudební teorie a praxe se vyučovaly i takové předměty jako např. němčina, dějepis či zeměpis.
Jak již bylo zmíněno, od přelomu 19. a 20. století existují v armádě i oficiální pěvecké sbory. Na rozdíl od orchestrů fungovaly na amatérské bázi, základ tvořilo vždy osm nadaných vojáků pod vedením sbormistra (Chormeister, Singleiter). Snahou bylo vždy získat dalších až dvacet zájemců a secvičit je ve zpěvu co nejlépe. Při některých příležitostech pak sbory působily s hudebním doprovodem, tj. společně s orchestry svých jednotek.


2. Krátce k hudebním nástrojům, uniformám & insigniím, hodnostem

2.1. Nástroje
Je možné rozdělit do tří kategorií:
a) Blechblasinstrumente (dechové kovové) – Trompete (trubka), Fanfarentrompete (fanfárová trubka), Kornett (kornet), Posaune (pozoun), Basstuba, Baritontuba (basová a barytonová tuba), Wagner-Tuba, Tenorhorn (Wagnerovská tuba), Waldhorn (lesní roh) a Saxophone (saxofon).
b) Holzblasinstrumente (dechové dřevěné) – Flöte (flétna), Klarinete (klarinet), Oboe (hoboj) a Fagott (fagot)
c) Schlagzeuginstrumente (perkusní) – Trommel (buben), Grosse Trommel (velký buben), Pauke (kotlový buben), Glockenspiel (zvonkohra ve tvaru lyry) a Schellenbaum.

2.2. Uniformy a insignie
Členové vojenských hudeb nosili vždy uniformu toho druhu zbraně, ke kterému příslušeli. Od ostatních je odlišovali dva základními prvky:
a) Schwalbennester (vlaštovčí hnízda) – již zmiňované ramenní doplňky byly umístěny na ramenech uniformy přímo pod hodnostními epoletami. Byly buď přímo přišité nebo se připevňovaly kovovými háčky. Oficiálně měly být používány pouze na služebních a slavnostních uniformách a jen při výkonu služby hudebníků. Jak ale dokládají dobové fotografie, nebylo to zdaleka dodržováno. Jejich barva odpovídala barvě konkrétního druhu zbraně, k němuž nositel příslušel.
b) symbol na epoletách – všichni specialisté v řadách branné moci nosili na náramenících vedle hodnostního označení též znak své odbornosti. Hudebníci tam měli malou zlatou lyru, studující na hudebních školách pak ještě písmena MS.
2.3. Hodnosti
Od vojína po štábního rotmistra byli hodnosti stejné jako u ostatních příslušníků pozemní armády, jen se k nim přidávala předpona „hudebník“ (od Musiker-Schütze po Musiker-Stabsfeldwebel). Vyšší hodnosti pak upravoval výnos vrchního velitelství ze dne 12. dubna 1938 – „Verordnung über den Rang Musikinspizienten und Musikmeister“. Mj. pro velitele (kapelníka) orchestru potvrzoval hodnost Musikmeister a v hierarchii ho stavěl na úroveň poručíka (Leutnant). Nejvyšší představitel hudby v rámci složky branné moci (Obermusikinspizient – vrchní hudební inspektor)
hodnostně odpovídal podplukovníkovi (Oberstleutnant).

TABULKA č. 1
Hodnosti příslušníků vojenské hudby

Heer, Luftwaffe Kriegsmarine
Musiker - Schütze Hudebník – střelec (vojín) Musiker - Matrose Hudebník - námořník
Musiker - Oberschütze Hudebník – vrchní střelec Musiker - Obermatrose Hudebník - vrchní námořník
Musiker - Gefreiter Hudebník - svobodník Musiker - Gefreiter Hudebník - svobodník
Musiker - Obergefreiter Hudebník - desátník Musiker - Obergefreiter Hudebník - desátník
Musiker - Stabsgefreiter Hudebník - štábní desátník Musiker - Stabsgefreiter Hudebník - štábní desátník
Musiker - Unterofizier Hudebník - poddůstojník (četař) Musiker - Maat Hudebník - lodník (četař)
Musiker - Unterfeldwebel Hudebník - rotný Musiker - Obermaat Hudebník - vrchní lodník (rotný)
Musiker - Feldwebel Hudebník - rotmistr Musiker - Fähnrich zur See Hudebník - námořní praporčík
Musiker - Oberfeldwebel Hudebník - nadrotmistr Musiker - Oberfähnrich zur See Hudebník - námořní nadpraporčík
Musiker - Stabsfeldwebel Hudebník – štábní rotmistr Musiker - Feldwebel Hudebník - rotmistr
Musikmeister Kapelník (poručík) Musiker - Oberfeldwebel Hudebník - nadrotmistr
Obermusikmeister Vrchní kapelník (nadporučík) Musiker - Stabsfeldwebel Hudebník - štábní rotmistr
Stabsmusikmeister Štábní kapelník (kapitán) Musikmeister Kapelník (poručík)
Musikinspizient Hudebník inspektor (major) Obermusikmeister Vrchní kapelník (nadporučík)
Obermusikinspizient Vrchní hudební inspektor (podplukovník) Stabsmusikmeister Štábní kapelník (kapitán-poručík)
Musikinspizient Hudební inspektor (korvetní kapitán)
Oberusikinspizient Vrchní hudební inspektor (fregatní kapitán)

3. Heeresmusik (hudba pozemní armády)

Stejně jako v minulosti, i ve Třetí říši tvořila pozemní armáda páteř a největší složku celých ozbrojených sil. Existovaly v ní desítky typů jednotek členěných podle výzbroje a účelu. Hudba pak měla čtyři základní typy lišící se velikostí a nástrojovým obsazením orchestrů (Infanteriemusik, Jägermusik, Kavalleriemusik a Panzermusik). Dále existovala ještě tzv. Feldmusik (polní hudba), která byla samostatná, svým stylem navazovala na dávnou Feldspiel, a to i signálními úkoly.
V čele armádní hudby stál Heeresobermusikinspizient profesor Hermann Schmidt (1885-1950), mj. autor teoretických a historických pojednání, přednášející na Vysoké hudební škole v Berlíně a též skladatel a hudební reformátor. Jemu podléhali čtyři důstojníci s hodností Musikinspizient, mající na starosti přímo jednotlivé typy armádní hudby.

3.1. Infanteriemusik (pěchotní hudba)
Byla zdaleka nejrozšířenější a navazovala na hlavní vývojovou linie zmíněné několikasetleté tradice. Navzdory názvu se používala také u motorizované pěchoty, ženistů, klasického i protitankového dělostřelectva, spojařů, polního četnictva atd. Základním prvkem byla Regimentsmusik (plukovní hudba) , jejíž Musikkorps (orchestr) měl v plném obsazení 38 členů a jeho velitelem (a zároveň dirigentem) byl důstojník v hodnosti Musikmeister. Až na saxofony a kotlové bubny se používala kompletní škála výše uvedených nástrojů. Orchestr na principu plukovní hudby měl každý pěší pluk pozemní armády.
U samostatných praporů pak fungovaly orchestry na principu Battaillonsmusik (praporní hudby), na úrovni divizních štábů někdy existovaly orchestry Divisionsmusik (obojí měly 28 členů, menší počet nástrojů a nebyly zdaleka tak důležité jako hudby plukovní). Na vyšších úrovních bylo možno nalézt i různé další orchestry pěchotní hudby (pod označením Stabsmusikkorps daného útvaru), počet členů byl též většinou 28 (výjimečně i více).

3.2. Jägermusik (hudba lehké/horské pěchoty)
Plukovní orchestry zde měly jen 28 členů, praporní pak fungovaly na amatérské bázi. Z nástrojů zcela chyběly dechové dřevěné a perkusní se používaly jen v omezené míře. Dominovaly pochopitelně lesní rohy, ale také třeba basové tuby.

3.3. Kavalleriemusik (jezdecká hudba)
Jezdectvo tvořilo jen nepatrnou část nově rekonstruované pozemní armády, přesto si zachovalo svoji tradiční hudbu, která se po staletí vyvíjela poněkud odlišně od ostatních typů. 28-členné orchestry fungovaly pouze na úrovni praporů (případná plukovní tělesa byla tvořena dočasně výběrem z praporních), zůstal pro ně i původní název Trompeterkorps. Ten měl své opodstatnění v nástrojovém složení, kde dominovaly trubky a kornety s podporou kotlových bubnů, naopak dřevěné dechy chyběly úplně.

3.4. Panzermusik (tanková hudba)
Existovaly praporní a plukovní orchestry o stejné síle jako u pěchoty, u divizních velitelství fungovaly i štábní orchestry. V nástrojovém obsazení byl naproti tomu znatelný přesun od dřevěných dechových k trubkám, pozounům a tubám (za účelem lepší slyšitelnosti v rachotu tankových pásů při přehlídkách). V tomto ohledu tanková hudba stojí mezi pěchotní, jezdeckou a Jäger- na zvláštní pozici.

3.5. Feldmusik des Heeres (polní hudba pozemní armády)
Pro úplnost je nutno uvést i tento typ hudby, třebaže stál poněkud stranou a netvořil regulérní orchestry. Navazoval na tradici původní pozdně středověké a ranně novověké Feldspiel a od doby formování skutečných orchestrů (18. století) se vyvíjel samostatně. Byl organizován na praporním principu do 16-členných (po čtyřech z každé roty) těles zvaných Spielmannszug. Ty nebyly nijak spojeni s plukovními (příp. praporními) orchestry, jejich členové – Spielmänner – nebyli profesionálové a jejich hlavním úkolem byla původně zvuková signalizace. Používány byly pouze tři nástroje – Signaltrompete (signální trubka), Pfeife (příčná flétna) a Kleine Trommel (malý buben). Nicméně Spielmannszüge obvykle vystupovaly společně s Musikkorpsy a mj. obstarávaly variabilní předehru k instrumentálním pochodům (výjimečně i k písním), tzv. Locken (doslova „lákání“ či „vnadění“). Jinak doprovázely své útvary při samostatných přesunech, kdy samotné orchestry nehrály.
U tankových jednotek bylo nástrojové složení stejné, u Jägermusik chyběly příčné flétny a u Kavalleriemusik nebyla Feldmusik vůbec.


4. Luftwaffenmusik (hudba letectva)

Nově zřízená složka branné moci musela zákonitě mít i svou vlastní hudbu. Vrchní velitel Hermann Göring na její zřízení a rozvoj osobně dbal, neváhal vynaložit množství prostředků a výsledkem byl nový, originální a vysoce kvalitní typ vojenské hudby.
V čele stál Luftwaffenmusikinspizient Hans Felix Husadel, kapelník, skladatel, pedagog a novátor, který pomohl vtisknout své sféře působení právě onen originální ráz. Co do rozsahu existovaly tři druhy orchestrů – o síle 30, 40 a 54 mužů. Nástrojově se vycházelo ze škály Infanteriemusik, zvýšen byl ovšem počet klarinetů a jako naprostá novinka přidán saxofon. V rámci snahy o jedinečnost byly dokonce zavedeny všechny Blechblasinstrumente ve stříbrné barvě, na rozdíl od tradiční zlaté používané ostatními složkami.
Orchestry působily u každé Geschwader (letecké eskader) a Fliegerdivision (letecké divize), u Fliegerhorstkomandaturen (vyšších leteckých velitelství) až po samotné ministerstvo letectví a OKL. S rozrůstáním se Luftwaffe rostla i její hudba – u protileteckého dělostřelectva, výsadkových jednotek a konečně i pozemních bojových útvarů (zformovaných za války).
I zde fungovaly Spielmänner, ovšem na rozdíl od pozemní armády zde byla jejich jedinou funkcí hudební činnost a podpora produkce regulérních orchestrů. Jejich formace se nazývala Spielmannstrupp a podle velikosti orchestru, ke kterému příslušela, měla 12 nebo 16 mužů.


5. Marinemusik (hudba námořnictva)

Tradice tohoto typu hudby sahala zpět do 2. poloviny 19. století (kdy vznikly první námořní orchestry). V čele jako Marinemusiinspizient stál zkušený Karl Flick.
Bylo používáno stejně široké spektrum nástrojů jako u Infanteriemusik, existovaly dva druhy orchestrů – pobřežní a palubní. Mezi první spadaly 28-členné Musikkorps der Landmarineteile (orchestry pozemních částí) a Musikkorps der Marine (Küsten-) Artillerie (námořní, resp. pobřežní dělostřelectvo). Druhý případ tvořily soubory přímo na jednotlivých lodích – Schiffsmusikkorps. Měly 10-28 členů podle velikosti plavidla. Úplně malé lodi (jako rychlé čluny) a ponorky pak měli jen dobrovolnické 8-členné Kleine Schiffmusikkorps.
I námořnictvo mělo své Spielmannszüge (o síle 12 mužů), které stejně jako u letectva byly profesionální a měly pouze hudební úkoly.






TABULKA č. 2
Plné koncertní obsazení orchestrů branné moci dle typů hudby

Bataillonmusik der Infanterie Regimetnsmusik der Infanterie Jäger Kavallerie Panzer Luftwaffe Luftwaffe Luftwaffe
flétna 1 2 1 1 2 2
hoboj 1 2 1 1 2 2
fagot 1 1
klarinety 5 9 6 7 11 18
saxofony 3 3 5
kornet 2 2 3 7 3 2 3 3
trubky 3 4 5 8 5 2 3 3
lesní roh 3 4 5 2 4 3 4 4
Wagn. Tuba 2 2 3 3 2 2 2 2
baryt. Tuba 1 1 2 2 2 1 1 1
pozouny 3 3 4 4 2 3 4
bas. Tuba 3 4 5 4 5 2 3 5
bubny + perkuse 3+1 3+1 1 2 3+1 3+1 3+1 4+1

CELKEM: 28 38 28 28 38 30 40 54




6. Produkce vojenské hudby

Dalo by se logicky předpokládat, že těžiště činnosti leželo v oblasti ozbrojených sil a v produkcích pro vojáky. Tak jednoznačné to ale zdaleka nebylo. Vojenská hudba Třetí říše bylo totiž rovněž důležitým kulturním a propagandistickým činitelem.
Samozřejmě, že základní každodenní náplní všech orchestrů zůstávala produkce v rámci svých jednotek. Doprovázení při běžném výcviku i větších manévrech, zmíněné malé večerní koncerty a i nahodilá vystoupení neúplných orchestrů ve volném čase.

6.1. Přehlídky
Tento způsob prezentace (a propagace) ozbrojených sil nabyl ve Třetí říši masových rozměrů a probíhal když ne denně, tak určitě každý týden. Vojenská hudba při něm hrála jednu z klíčových rolí.
Secvičit hudební vystoupení k jakékoli větší přehlídce (tedy takové, které se účstnilo více jednotek a tím pádem více orchestrů), trvalo několik dní a záviselo na typu, rozsahu a složení plánované akce. Vše bylo předem pečlivě plánováno, zejména umístění či pohyb hudebních těles a seznam skladeb, které se budou hrát. Přehlíce po hudební stránce velel obvykle Ober- či Stabsmusikmeister z nejvyšší jednotky, která byla přítomna.

6.2. Politické akce
Veřejná vystoupení politického charakteru byla obvykle doprovázena orchestry politických (příp. vojensko-politických) organizací jako SA, SS, RAD, HJ, DAF atd. Nicméně při monha z nich vystupovaly i tělesa vojenská, především při velkých manifestacích před celým národem jako byly stranické sjezdy v Norimberku či různé akce typu Olympiády , nebo naopak i při lokálních příležitostech, kde účinkoval většinou jen orchestr místního pluku.

6.3. Koncerty pro veřejnost
I když výše uvedené akce byly vlastně také veřejnými koncerty pro nejširší publikum, nyní máme na mysli vytoupení zábavního charakteru pro běžné lidi. Částečně sem patří již zmíněné nedělní koncerty jednotlivých orchestrů, které posilovaly pozitivní image branné moci v očích veřejnosti. Jejich repertoár zahrnoval kromě čistě vojenských kusů rovněž díla vážné hudby.
Další, a u obyvatel možná ještě populárnější, činností vojenských orchestrů byla účast na tanečních zábavách či plesech. Zde se hrály nejen tradiční polky a valčíky, ale rovněž aktuální taneční hity. V tom měly výhodu orchestry Luftwaffe, které byly nepřekonatelné díky svým saxofonům a vůbec modernějšímu hudebnímu pojetí.

6.4. Wunschkonzert für die Wehrmacht
Tato jedinečná a nejúspěšnější hudebně-propagandistická akce se zrodila v říjnu 1939 z dřívějších koncertů pro zimní pomoc. Wunschkonzert probíhal každou neděli od 16 do 20 hodin a byl živě přenášen Velkoněmeckým rozhlasem. Vojáci sloužící na frontě (kteří měli pochopitelně přednost) i v zázemí, posléze i řadoví posluchači – civilisté – si psali o své oblíbené skladby (se svými přáními posílali i vzkazy blízkým či obecně všem posluchačům, stejně jako finanční příspěvky), které jim pak postupně (jak na koho přišla řada, protože zájem byl obrovský) byly hrány v přímém přenosu z Berlína přítomnými vojenskými i civilními orchestry. Vedle pochodů a Soldatenlieder vojáci často žádali zejména taneční melodie, pak i klasickou hudbu, operní árie, lidové písně a vůbec mnoho dalšího. Celý program byl doplňován komickými skeči, recitací básní a zejména pozdravy vojáků domů i vzkazy pro ně (často se sdělovalo např. kdo z nich se stal otcem). Celý přenos moderoval jeden z autorů celého projektu Heinz Goedecke a s ním Wilhelm Krug.
Popularita narůstala každý týden a Koncert na přání poslouchali miliony jak vojáků na frontě, tak obyvatel doma. Fungoval jako spojnice fronty a domova, ve vysílání se objevovaly i přímé rozhovory s vojáky na svých stanovištích či pracujícími v továrnách. Všichni odpovědní pohlaváři s ministrem Goebbelsem v čele si pochvalovali tento triumf, náležitě oceňovali jeho tvůrce a spolupracovníky a dělali vše proto, aby úspěch byl ještě větší. O Wunschkonzertu byl dokonce natočen stejnojmenný film, sepsána kniha a jako jediný zábavný rozhlasový pořad se „dožil“ jara 1945.

6.5. Válka
Při jejím vypuknutí v září 1939 byl počet orchestrů branné moci ještě o více jak sto vyšší než v roce 1914 (asi 670-680). Spolu s orchestry ostatních uniformovaných organizací Říše se pak celkové číslo vyšplhalo téměř až k tisícovce.
Kromě působení v Koncertech na přání a vystupování pro civilisty na dalších akcích měly samozřejmě vojenské orchestry jako hlavní úkol doprovod svých jednotek na frontě i v zázemí. Ovšem hned po mobilizaci proti Polsku byly početní stavy orchestrů poněkud sníženy (u některých jednotek pozemní armády měla být hudba dokonce úplně zrušena) a tento trend pak pokračoval i nadále. Zvláště při větších ztrátách té které jednotky museli hudebníci často vykonávat své druhé role spojek, telefonistů, ošetřovatelů atd. Zejména první zimu východního tažení jich mnoho padlo.
Válka se postupně začala vyvíjet v neprospěch Německa a hudba tak pro vojáky nabývala ještě větší důležitosti, byla jednou z mála možností zábavy, odpočinku a povzbuzení v těžkých měsících. Katastrofální situace roku 1944 si však v důsledku těžkých ztrát a potřeby alespoň trochu doplnit stavy (především pozemní armády) vynutila radikální omezení již tak dost oslabených zbývajících orchestrů. Rozkaz O.KW. z 25. března 1944 nařizoval zachovat pouze jeden 28-členný Musikkorps pro každou divizi, všechny ostatní měly být neprodleně rozpuštěny a jejich členové převedeni částečně k týlové službě, především ale přímo k bojovým jednotkám. Až na výjimky byl tento rozkaz proveden a v posledním roce války tak na frontě nalezlo smrt nejvíce hudebníků…


7. Repertoár

Postihnout v celé šíři obrovské množství skladeb hraných vojenskými orchestry v letech 1933-1945 není možné. Na rozdíl od civilní hudby nepodléhaly přísnému dozoru a schvalování Reichsmusikkammer , neexistují žádné seznamy povolených či zakázaných děl. Jediná cesta vedoucí k alespoň částečnému úspěchu byl průzkum dochovaných nahrávek a jejich rozbor. Touto cestou se mi nakonec podařilo shromáždit informace o oné nejzajímavější složce celého tématu – o samotných vojenských pochodech a písních.

I když je repertoár popisován odděleně pro jednotlivé složky branné moci, neexistovaly žádné oficiální kategorie, takže mnohdy docházelo k překrývání a při jistých příležitostech mohl pěchotní orchestr hrát letecký pochod, námořní orchestr starou píseň pěšáků a letecký orchestr třeba jezdecký pochod (viz dříve – kapitola 3.6.). Stejně tak mohla být jedna skladba běžně užívána u všech složek (především u vlasteneckých a dalších písní). V takovém případě je tato uvedena v kapitole o pozemní armádě se zmínkou o dalším výskytu.
Aby se následující stránky nestaly jen výčtem nic neříkajících názvů, snažím se uvádět jen ty opravdu stěžejní a široce používaná díla a připojit k nim i zajímavé informace o jejich vzniku či osudu.

7.1. Heer (pozemní armáda)
Jako složka s nejdelší tradicí měla logicky i největší zásobu skladeb. Od písní lancknechtů a vzniku prvních skutečných pochodů ve třicetileté válce až po Třetí říši jich vzniklo jistě několik tisíc.

7.1.2. Infateriemärsche (pěchotní pochody)
Pochod jako základní typ vojenské hudební skladby se v novodobé podobě objevuje prvně ve třicetileté válce. Z oné doby se zachovala a občas hrála díla jako např. Pappenheimer Marsch a Schwedischer Kriegesmarsch.
V 18. století se s institucionalizací objevují plukovní pochody pruské armády, dále pak pochody složené u příležitosti vítězných bitev. Z prvních byly populární např. Marsch des Regiments Nr.21, Marsch vom Regiment Prinz Ferdinand a obzvláště Herzog von Braunschweig, z druhých pak zejména Der Hohenfriedberger a Marsch 1741.
Z období napoleonských válek (v nichž se zrodily i vlastenecké písně) pochází několik slavných pochodů, jež byly stabilně přítomny v repertoáru téměř všech pěchotních orchestrů. Jednalo se o především o Preussischer Präsentiermarsch a Marsch der I. Bataillon Garde z roku 1806, dále pak o Der Coburger a Yorkscher Marsch.
V průběhu 19. století až do konce 1. světové války přibývají pochody rychlým tempem a více jak stovka z nich se hrála i ve Třetí říši takřka neustále. I při stručné zmínce není možno uvést ani všechny nejdůležitější. Zásadními byly pochody G. Piefkeho Düppeler Schanzen Sturmmarsch (vítězství nad Dánskem 1864), Königgrätzer Marsch (vítězství nad Rakouskem 1866) a Preussens Gloria. Po Piefkem byl nepřehlédnutelným skladatelem též C. Teike, jehož Alte Kameraden se stali rovněž symbolem. Dále nutno uvést Bayerischer Defiliermarsch, Fridericus Rex Grenadiermarsch , Geschwindmarsch nach Motiven aus Quadrillen, Petersburger Marsch a Alexander Marsch z doby spojenectví s Ruskem, Regimentsgruss, Revue Marsch a mnoho dalších. Převzaty byly i slavné rakouské pochody jako třeba Radetzky Marsch, Hoch und Deutschmeister a Erzherzog Albrecht Marsch . Roku 1914 vznikly v souvislosti s válkou Tannenberg Marsch a slavný Badenweiller (Badonviller) Marsch , později i Hindenburg Marsch.
V období samotné Třetí říši paradoxně klasických instrumentálních pochodů pro pozemní armádu vzniklo vcelku málo. Jednak díky obrovské zásobě z dřívějška k tomu nebyl příliš důvod a navíc se těžiště autorů přesunulo především k písním, jak uvidíme dále. Za zmínku proto stojí snad jen pochod Unter der Reichskriegsflagge, složený při příležitosti zavedení nové vlajky.

7.1.3. Soldaten-, Volks- und Vaterländische Lieder (písně vojáků, lidové a vlastenecké)
Písně na různá témata si vojáci zpívali již na konci středověku za doprovodu Feldspiel a jejich počet během staletí rostl. Ovšem až koncem století 19. začínají se vznikem prvních pěveckých sborů být oficiální součástí repertoárů a jejich bouřlivý rozvoj a popularita (i mimoarmádní) pak panuje ve Třetí říši. Velká většina z nich měla pochodový charakter a proto mohla být hrána i instrumentálně (tj. bez zpěvu).
Určit vznik nejstarších dochovaných písní není možné, jelikož texty (a někdy i melodie) se mohly mnohokrát změnit. Z tradičních anonymních písní 17.-19. století zůstaly nesmrtelné následující: Wenn die Soldaten durch die Stadt marschieren, Drei Lilien, Wenn wir marschieren, Die blauen Dargoner, Ein Heller und ein Batzen, Westerwald, Schwarzbraun ist die Haselnuss, Ein Schifflein sah‘ ich fahren, Weit ist der Weg, Musketiere sind lustige Brüder, Morgen marschieren wir, Prinz Eugen, Lore – Försters Töchterlein, Lippe Detmold, Mein Regiment, Lisa, Erbsen mit Speck, Der alte Mantel ...Všechny popisují denní radosti i strasti vojáků, jejich domovy a především lásky. Mnohdy splývají s lidovými písněmi.
Vlastenecké písně se objevují počátkem 19. století (napoleonské války) a množí se dále v souvislosti s politickými událostmi. Nutno zmínit především Wohlauf Kameraden (s textem Friedricha Schillera), Der Gott, der Eisen wachsen liess, Stimmt an mit hellem hohen Klang, Freiheit, die ich meine, Flamme Empor, Wenn alle untreu werden (s jediným slovem přidaným do textu se stala po roce 1933 hymnou SS), Ich hab‘ mich ergeben a nakonec dvě nejzásadnější Wacht am Rhein a Deutschlandlied.
I tradičních Soldatenlieder neustále přibývalo a i ony začínají být tvořeny profesionálními skladateli a textaři. Během 1. světové války však jsou autory většinou ještě obyčejní vojáci, kteří obohatí již tak široký repertoár mj. o hity jako Argonnerwald, Wildgänse rauschen durch die Nacht, In Flandern reitet der Tod a Uns kann keiner. Až na posledně jmenovaný mají všechny původ v bezprostředních válečných zážitcích. I po prohraném konfliktu tvorba neustává, ovšem orientuje se spíše na domácí motivy (rodných krajů, měst, posádkového života apod.) a pokračuje i její profesionalizace. Sem patří třeba Märkische Heide, Ich hab‘ mein Herz in Heidelberg verloren a Kehr‘ ich einst zur Heimat wieder.
Zde je nutno uvést důležité upozornění, že zdaleka ne všechny písně hrané a zpívané pozemní armádou v letech 1933-1945 byly složeny vojáky či pro vojáky. Veliké množství byly prostě populární lidové, kabaretní či filmové melodie, které byly jednoduše zařazeny do repertoáru armády (ale i letectva a v malé míře též námořnictva). Ovšem podrobné členění dle původu, účelu a přesného data vzniku by znamenalo samostatnou práci (navíc mnoho údajů není možné nikde zjistit).
Rokem 1933 začíná obrovský „boom“ nových písní, které se v souladu s propagandistickými záměry strany stávají důležitým prvkem působení na obyvatelstvo, jednak přímo politickými texty a hlavně obecně vytvářením pocitu „národní pospolitosti“ prostřednictvím masového použití hudby a zpěvu. Kupodivu v explozi nových děl stále převažuje kvalita nad brakem, jelikož mnoho renomovaných autorů se nyní pouští do tvorby vojenských a vlasteneckých (politických) písní. Těch druhých se ostatně v armádě zdaleka nehrálo tolik, jak se mnoho lidí domnívá myslet – resp. orchestry a sbory je musely někdy provozovat při veřejných akcích, ale jinak zůstávají na čele oblíbenosti standardní Soldatenlieder. Pro úplnost uvádím alespoň některé: 75 Millionen – ein Schlag,Heiliges Deutschland, Volk ans Gewehr a z prvních měsíců války In der Heimat steh’n auf Posten.
Nejslavnějším skladatelem a zároveň textařem Třetí říše se stává (pro někoho možná překvapivě nikoli člen armády) Musikinspizient der Reichsarbeitsdienst (Říšské pracovní služby) a později i profesor Herms Niel . Jeho tvorba zahrnovala nesmrtelné a celoarmádně (i celonárodně) populární písně jako: Erika, Die ganze Kompanie, Annemarie, Liebchen adé, Ruck-Zuck, Hannelore, Es ist so schön Soldat zu sein, Jawohl das stimmt, Wir marschieren im Westen (Das neue Frankreich-Lied), Es war ein Edelweiss, In Sanssouci am Mühlenberg a mnoho dalších.
Pomyslnou druhou příčku obsadil Norbert Schultze, mladý skladatel s rozsahem od kabaretu po operu. I když nevytvořil zdaleka tolik hitů jako jeho „rival“, je přesto autorem nejslavnější písně druhé světové války Lili Marleen. K jeho dalším úspěchům patří mj. Panzer rollen in Afrika, Vorwärts nach Osten a Denn wir sind zwei Grenadiere.
Schultzeovými skladbami jsme se dostali do období 2. světové války, kdy zejména v první polovině vznikaly (stejně jako dříve klasické instrumentální pochody) písně při příležitosti různých bitev a tažení (tvořeny buď na objednávku předem nebo posléze jako reakce na vítězství). Bráno od roku 1939 to jsou např. Marsch der Deutschen in Polen, Narvik-Lied (bitva o norský přístav Narvik, kde bojovali ale především horské jednotky, viz dále), zmíněná Nielova Wir marschieren im Westen (Das neue Frankreichlied), Rüber über den Kanal (k příležitosti plánované invaze do Británie), pak Mannschaft im Südosten (při tažení na Balkán) a Schultzeho Panzer rollen in Afrika či Vorwärts nach Osten. Poslední tohoto druhu je vlastenecký pozdrav z fronty Deutschland, wir grüssen Dich z doby krize u Stalingradu.
Mezi další slavné vojenské písně Třetí říše pak ještě patřily např. An der Front im Westen, Heidemarie, Schön blüh’n die Heckenrosen, Dorothee, Drei Kameraden im Bunker, Funkerlied (píseň radistů), Jeder für jeden, Drei Mädel, Munitionskollone, Rosemarie, Nun heisst’s marschieren, Veronika a další a další.
Z jejich dalších skladatelů možno zmínit Ernsta Ericha Budera, Hanse Carsteho, Felixe Glessmera a Roberta Küssela, z textařů pak Heinricha Anackera, Goetze Otto Stoffregena a Wilhelma Stoepplera.

7.1.4. Krátce k repertoáru Jäger-, Kavalerie- und Panzermusik.
Hudby lehké a horské pěchota používaly řadu běžných pěchotních pochodů a písně pak bez jakéhokoli omezení. Přesto měly i své tradiční Jägermärsche, převážně z konce 18. a průběhu 19. století. Jednalo se především o mysliveckou hymnu Waidmannsheil a slavný pochod Jäger aus Kurpfalz, dále pak o Präsentiermarsch der Jäger, Marsch der Königs-Jäger-Regiments, Die schwarzen Jäger a známý rakouský Kaiserjäger Marsch. Z písní to byly tradiční Jägerbataillon 7, Ein Tiroler wollte jagen, Halli-Hallo a přijat za svůj byl i hit Hermse Niela Edelweiss. Tvrdě vybojované úspěchy horské pěchoty v bojích o klíčový přístav Narvik v norském tažení pak našly odezvu i ve stejnojmenné již zmiňované písni.
Jezdectvo díky odlišné tradici svého typu hudby mělo i specifické pochody (některé z nich, tzv. fanfárové, se ani nedaly použít u jiného typu hudby v důsledku absence odpovídajících nástrojů). Z nejoblíbenějších např. až z třicetileté války pocházející Finländischer (Schwedischer) Reitermarsch, Grossenheiner Marsch, Steinmetz Marsch, Kavallerie Parademarsch a Ich hört ein Bächlein rauschen (od Franze Schuberta). I zde byly převzaty některé slavná díla rakouská, jako třeba Brucker Lager Marsch (českého autora Jana Nepomuka Krále) a Leichte Kavallerie (ze stejnojmenné opery Franze von Suppé). Nejslavnějším skladatelem jezdeckých pochodů byl Richard Henrion, autor populárních kusů jako Fehrbelliner Reitermarsch, Hie gut Brandenburg a Kreuzritter Fanfare. Z menšího počtu písní jezdectva možno uvést Es ritten drei Reiter, Was blasen die Trompeten a Rote Husaren.
Tankové jednotky měly úplně stejný repertoár jako pěchota, až na pár výjimek. Tou hlavní je slavná Panzerlied, na motivy staré melodie složená a otextovaná poručíkem Kurtem Wiehlem již roku 1934 (s pozoruhodnou předvídavostí budoucích tankových bojů) a z ní vycházející instrumentální Panzermarsch. Pak ještě Lied der Panzergruppe „Kleist“, Panzerfanfare a některé pochody a písně NSKK, z něhož vzešlo mnoho tankistů (zejména řidičů) a kteří své oblíbené skladby přenesli do nov&
Вернуться к началу
Посмотреть профиль Отправить личное сообщение Посетить сайт автора
Показать сообщения:   
Начать новую тему   Ответить на тему    Список форумов Военная музыка -> История немецкой и австрийской военной музыки Часовой пояс: GMT + 3
Страница 1 из 1

 
Перейти:  
Вы не можете начинать темы
Вы не можете отвечать на сообщения
Вы не можете редактировать свои сообщения
Вы не можете удалять свои сообщения
Вы не можете голосовать в опросах


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Вы можете бесплатно создать форум на MyBB2.ru, RSS